Citace od: Anthony kdy 26. 10. 2016, 14:29:30
me vakérav + jarda: mě by pánové opravdu zajímalo, co reálně děláte a v jak velké firmě - nebo jestli jste na volné noze nebo nezaměstnaní...
Protože já osobně práci nehledám, prošel jsem za život mnoha pohovory, potkal jsem se u nich s profesionálním přístupem, i s nekompetentním přístupem, ale v životě jsem se nesetkal s diskriminační otázkou, která by se netýkala pracovní pozice.
Třeba v korporaci by za takovouto otázku personalista mohl i vyletět, protože v nich většinou existují striktní interní pravidla, ještě podrobnější a přísnější, než legislativní předpisy a pro větší společnost je případná pokuta a ztráta pověsti kvůli jednomu nekompetentnímu personalistovi u pohovoru problém...
Ale věřím, že v malých firmičkách, které vedou Franta s Jardou, kteří mají středoškolské vzdělání a o právu slyšeli tak maximálne v seriálu Ally McBealová, si asi myslí, že klást takovéto otázky nebo ještě nevhodnější, je v pořádku.
Ale až by se u nich objevili oficiální úředníci z inspektorátu práce a až by museli u soudu prokazovat svoji nevinu, tak by možná už nebyli takoví hrdinové...
Pokud se ke mně někdo chová profesionálně, tak se tak také chovám a konflikty nevyhledávám,
ale pokud na mě někdo zkouší protizákonné praktiky nebo bossing, staffing či mobbing,
tak problém eskaluji, samozřejmě v souladu s předpisy. Zjistil jsem totiž, že po dobrém se spousta věcí nevyřeší,
když člověk začně ledacos hrotit, tak najednou skoro všechno jde.
A kdo raději ztratí svoji hrdost, důstojnost a páteř, aby získal práci u někoho s pochybnou morálkou a navíc v oboru IT/ICT, tak má zřejmě nějaký hlubší problém...
Prošel jsem tak 10 pohovory, od firem se 2 lidma po nadnárodní korporaci s tisíci zaměstnanci. NIKDY jsem ale neměl pocit, že by mě nějak zneužívali, že bych tam ztrácel ,,svoji hrdost, důstojnost a páteř". Abych pravdu řekl, vůbec si už nepamatuju, na co se mě kde ptali. Je dokonce možné, že padla otázka i na ten FB (možná i na něco osobnějšího), ale rozhodně jsem to nevnímal jako problém. Ani tehdy, ani teď.
Naopak jsem jim o sobě často sám od sebe navykládal mnohem víc věcí, než chtěli. Proč? Protože i když je možná nezákonné se ptát na osobní věci, tak ty firmy to prostě zajímá. Tomu přijatému člověku by měli poskytnout část know-how, různé interní údaje, samozřejmě že o tom člověku chtějí vědět co nejvíc. Jaký je nejen pracovně, ale i osobně, jak se choval v minulosti, co má za zájmy, jak vycházel s bývalými kolegy. To je sakra důležité. Ty firmy se ptát nesmí. Když jim to ale řeknete sami, poslouchat můžou (a rády budou!). Pokud pak ta firma má dva stejné uchazeče, z nichž o jednom ví jen zákonné údaje, a pak mají mě, o kom ví i to, že bysme příští pátek mohli zajít na ping-pong, protože mě baví a nemám teď s kým hrát, koho si vyberou?
Uvědomte si, že ten zákon mířenej na nějaký nezaměstnatelný chudáky, aby dostali aspoň šanci (než se stejně projeví a vylejou je). Není mířený na IT pracovníky! Pokud nejsem zmrd a jednám se svým nejlepším svědomím a přesvědčením (a nejsem ženská snažící se o dítě), není důvod, proč to u pohovoru neukázat, a nemít tak komparativní výhodu.
Popravdě i myslím, že ten zákon zakazující se ptát je totální bullshit, nesouhlasím s ním. Myslím, že spíš škodí, a to i těm chudákům. Hraničí s patologickou korektností. Z pozice přijímaného ho tedy ani nevyžaduju, to bych popíral sám sebe.
Ve zkratce: na otázku ohledně FB rád odpovím, protože zákony nezákony, je to PRO MĚ v té situaci výhodné.